Duben 2015

Jsme propojeni - Chapter01

6. dubna 2015 v 15:08 | Annie |  Jsme propojeni
Tak jo je tu konečně první Chapter povídky "Jsme propojeni" :D U každýho chapteru to bude vyprávět jeden z těch dvou. Někdy u jednoho Chapteru to bude vyprávět jeden i druhej, ale nebojte vždy napíšu kdo to vypráví :)
Tak bez dalšího zdržování jdeme na to! :D
Matthew:
"Honem! Nebo přijdeš pozdě do školy!" zavolala na mě máma ze zdola.
"Neboj!" odpověděl jsem ji. Vzal jsem si ze stolu batoh a utíkal dolů. Než jsem šel dolů zaklepal jsem na dveře od koupelny kde byl můj brácha a zařval "Pohni! Nebo holky nepočkají!" a zasmál se.
"Hahaha." odpověděl mi Jamie.
Došel jsem dolů a vzal si ze stolu svačinu.
"Tak já jdu mami. Měj se dobře a ať se ti daří v práci." usmál jsem se.
Nastoupil jsem do auta, nastartoval a čekal až brácha přijde.
"Můžem?" zeptal jsem se
"Jasně." usmál se.
Dojeli jsme do školy a já zaparkoval. Vedle mě parkovalo auto, které jsem nikdy neviděl a v něm seděla dívka s blonďatými vlasy a zlatavým odleskem. Pleť měla bílou jako zeď a hledala něco v batohu.
"Hej Matte. Znáš ji? Asi je tu nová. Mohl bych u ní zkusit zabodovat." ušklíbl se Jamie.
"Neznám. Asi je nová. Zajímalo by mě ve, které třídě bude."
Vystoupili jsme a ona už taky byla venku. Podíval jsem se na ni a naše pohledy se setkaly. Má nádherné vodově modré oči. Dívala se na mě pohledem, který jako by říkal:Je mi to líto.
A potom pohled odvrátila a mířila do školy.
"Hej Matty. Co ses tak na ni díval?" zeptal se nechápavě Jamie.
"To nic. Neřeš." nejistě jsem se usmál.
Šli jsme do školy a okolo procházela ta dívka tak jí uhýbali.
"Matty!!!" zakřičela na mě moje holka Gabe. Její nadherné rudé, kudrnaté vlasy ,které ji sahají až popas jí krásně vlají kolem ní. A ty její zelenohnědé zářivé oči. Prostě nádherná.
"Ahoj Gabe." usmál jsem se.
"Ta nová holka se jmenuje Chloe Priceová. Bude chodit s námi do třídy. Je docela milá, ale nikdo se s ní nebaví." informovala nás Gabe. "Ale je na ní něco divného. No, ale to je jedno! Jdeme?"
"Jasně Gabe." usmál jsem se na ni a políbil.
Došli jsme do třídy a učitel začal představovat tu novou holku "Tohle je naše nová studentka a vaše nová spolužačka Chloe Price. Doufám, že se s ní skamarádíte. Posaď se vedle Matthewa. To je ten zrzavý kluk." dořekl.
Ehh? To si snad dělá srandu! Proč zrovna vedle mě. Otočil jsem se dozadu na dvýho bráchu Jamieho a ten jen mrkl a šibalsky se usmál. A já myslel, že ho přerazím.

Hodina skončila a Jamie šel hned za ní a slyšel jsem celou jejich konverzaci.
"Ahoj. Já jsem Jamie Black. Těší mě." začal konverzaci brácha.
"T-Taly mě těší." řekla sladkým hlasem a usmála se.
"Vohou. Neřek bych, že umíš i mluvit." zatvářil se překvapeně. Musím uznat. Flirtování s holkama mu jde.
"Asi tak no. Neumím se seznamovat s ostatními, takže jsem ráda, že si začal tuhle konverzaci." řekl a něco načmrkala na papír a dala to Jamiemu. "Já už musím a tady je moje telefoní číslo kdyby jsi náhodou chtěl." řekla a rychle si zbalila věci a utíkala pryč a přitom se na mě smutně podívala.
Co sem jí udělal, že se na mě pořád smutně dívá.
"Ale musím uznat. Voní fakt pěkně. Taková vůně jako..hmm... Jako med. Ale fakt." zasmál se. "Ty holku máš a já můžu zkusit svoje štěstí." ušklíbl se.
Proč mám potřebu ji chránit a to ji ani neznám. Proč se bojím, že odejde. Ptám se pořád sám sebe.
"Hej Matte! Mám její číslo!" ušklíbl se Jamie.
"A já mám Gabe." odsekl jsem mu.
Co má ta holka sakra za problém, že vždycky ode mě uteče a podívá se na mě smutným, omluvným pohledem. Vážně by mě zajímalo co se jí stalo, že se na mě tak furt dívá. "Ještě musíme do obchodu něco koupit co nám máma napsala."
"Jasně! Jdu s tebou!" odpověděl atraktivně a já se jen pousmál.
  • V obchodě
Vešli jsme do obchodu a u blondýnka vybírala nějaké pečivo. Ty jemně vlnité husté, blonďaté vlasy, které ji sahaly až po pas jsem si moc dobře pamatoval. Chloe. Tak se jmenovala. Jmenuje.
"Hej to je ona." řekl s úšklebkem Jamie, kterej mě pozozroval jak si ji prohlížím.
Šli jsme dál. Zabočili jsme do uličky a Chloe tam cosi nahoře hledala, ale nemohla tam dosáhnout. Chudák.
"Nechceš pomoct?" zeptal jsem se opatrně.
Rychle se otočila a vypadala překvapeně. Jen přikývla a ukázala co přesně chce. Je vážně mal jak ji pozoruji. Podal jsem jí to. Ona mě jenom tiše sledovala. Až teď jsem si všiml jejích pronikavě čistě modrých očí. Ale plné smutku. Normální člověk si toho nevšimne.
"Děkuji." poděkovala tiše a šla dál.
"Tak co Matty." ušklíbl se Jamie. "No není úžasná."
"Sakra Jamie. Na co zas myslíš!" vykřikl jsem když jsem pochopil co tím myslí.
Nákup jsme zaplatili a jeli domů.
  • Doma
Přijeli jsme domů a já šel do pokoje a hned jsem sebou žuchl na postel. Pořád nemůžu zapomenout na ty její zářivé modré oči plné smutku. Do pokoje vešel Jamie Sedl si na židly tak aby se o opěradlo opíral rukama.
"Přiznej se, že ses do ní zamiloval." začal konverzaci Jamie. Nechci to přiznávat, ale asi má pravdu. Ona je taková tichá. Nechce aby si ji někdo všiml. Za to Gab, ta chce být pořád středem pozornosti.
"Asi jo." vydechnul jsem.
"Vždyť máš Gabe ne?"
"To jo, ale ona je jiná. Tichá. Nechce být středem pozornosti. chce být bez povšimnutí. Za to Gabe, ta chce být středem pozornosti. Nic ji nesmí ujít atd."
"Hej tak na to si přišel vážně brzo!" vyřiknul Jamie.
"No to vím taky."
Šel jsem se osprchovat a spát.

  • Z pohledu Chloe
  • V obchodě
Potřebovala jsem si něco podat,a le bylo to hrozně vysoko. S mýma 159cm sem tam neměla šanci dosáhnout.
Najednou mi někdo šeptl do ucha "Nechceš pomoct?"
Rychle jsem se otočila abyla jsem překvapená. Jen jsem přikývla a ukázala na to co chci podat. Dal mi to a chvíli jsme si dívali do očí. Má krásný smaragdový oči. Plný štěstí a radosti. Narozdíl od těch mých. Asi si všiml, že moje oči jsou plné smutku a bolesti.
"Děkuju." odpověděla jsem tiše a rychle šla pryč.
Proč? Proč zrovna on? A proč já? Co jsem udělala špatného, že se to stalo. Ptala jsem se pořád sama sebe.
Dojela jsem domů. A máma zase nebyla doma.
"Bastiane!" Zavolala jsem na svýho o tři roky mladšího bráchu Sebastiana. Ten přišel uplakanej s monoklem a modřiami na rukách. Upustila jsem batoh a klekla si k němu a povytáhla tričko. Na boku měl taky modřinu.
"Zase tě zbila?" zeptala jsem se. Bastian jen přikývl a já ho silně objala.
"Neboj. Až budu mít osmnáct začnu chodit na brigádu a odstěhujeme se spolu. Zvládneme to." sotva jsem potalačovala vzlyky. "Běž se umýt a spát. Já se o to postarám."
Jenpřikývl a šel. Přišla mi esemeska od mámy "POHLIDEJ BASTIANA. VRATIM SE RANO A PROMLUVIME SI
Nic jsem neodepisovala. Šla se taky umýt a sppát.

Tááák tu je první chapter a doufám, že se líbí :D omluvte jakékoliv gramatické chyby či překlepy :D jsem přeci jen člověk :D