Sutoroberī shōjo to tainō - 2.díl

31. července 2015 v 22:48 | Annie
Tak přináším vám sem nový díl :D Původně jsem ho sem chtěla dát až zítra, ale mamka má oslavu a mě by se nechtělo to opisovat :D Ale možná jestli dokončím ten 3.díl, tak ho sem hodím :D Ale nic neslibuju, ale pokusím se :)

Vzbudila jsem se a první co jsem udělala, že jsem se podívala kolik je hodin. Půl dvanácté (11:30) Sakra. Vyhrabala jsem se z postele, ale sekla se mi na ní noha, takže jsem spadla (Noha se jí zamotala v peřině xD)
"Oj! Co tu provádíš ospalče?" usmál se hřejivě Ni-chan. Chybělo mi to.
"Spadla jsem."
"Jo a přišel ti dopis. Máš ho n stole. A rychle se převleč. Za chvíli je oběd." řekl a odešel.
Vzala jsem ten dopis a otevřela ho. Od Daikiho. Jen jsem se usmála.
Ahoj Moyu-nee-chan. Dnes večer bych mšl přijet, ale nic neslibuju, protože letadlo má spoždění. Takže ještě nevím.
A je dobře, že tátu už zavřeli. Aspoň budeš mít klid a já tě zase můžu vidět.
Tak zatím Nee-chan.
Vzala jsem ze skříně růžově tílko s jahodou, zelené tepláky a šedou mikinu.
"Ni-chan! Tak mě tu máš!" přiběhla jsem po schodec dolů do kuchyně.
"Nevěděll jsem co udělat, tak jsem udělal špagety(>//Zrovna jsem je měla na oběd ten den xdd//<)
"Dobře." Zazubila jsem se
"A kdy přijede ten Daiki?"
"Možná dneska, ale že prej neví, protože letadlo má spoždění."řekla jsem jsem s jídlem v puse. Brácha zapl televizi a zrovna tam byla nějaká reportáž.
"Jak jistě víte skupina Black Wings má tuto sobotu koncert v Tokyu a my se jdeme podívat za něma do studia."řekla žena v televizi a já se začala dusit, protože v té skupině jsem a brácha o tom necí. Jsem zpěvačka a hraju na kytaru-
"To seš ty Mayu! Co tam-" nestihl to dokončit, protože tam pustili písničku kde zpívám aj já. "Od kdy?" zvážněl a otočil se na mě.
"Tak půl roku zpátky. Táta o tom nevěděl takže to bylo dobrý. Ten co zpívá se mnou je hlavní zakladatel skupiny a kdyby se mu něco stalo, tak to po něm přeberu já. Písničky většinou skládáme spolu nebo jdeme pro pomoc k ostatním dvoum členům skupiny." řekla jsem
"Aha." řekl. "A když tak přemýšlím nechceš uvařit něco na večeři ty?"
"Jestli chceš chleba tak klidně"
"CO?! Neříkej, že neumíš vařit?"
"Nope. Neumím." odpověděla jsem s plnou pusou.
"Neumíš vařit. Ale na to, že jsi holka tak jíš nějak moc ne?"
"No právě!" vykřikla jsem. Dojedla jsem a šla ten talíř hned umýt. Chjo. Co budu dnes dělat?
"Mayu-chan?" řekl se šibalským úsměvem Yasuo. "Máš pořád ráda videohry?"
"Že váháš!" zazubila jsem se.
"Chceš si se mnou zahrát?"
"Jasný!" vykřikla jsem. Brácha vybral nějakou hru a šli jsme hrát. Hráli jsme asi od jedné to tří hodin a já si pak chtěla udělat něco na jídlo, ale nic jsme neměli.
"Yasuo-Ni-chan! Půjdu nakoupit něco na jídlo" usmála jsem se a oblékla se.
  • Z pohledu Yasua
Mayu odešla nakoupit. Předpokládám, že se zpozdí, protože většinou než jde nakoupit, tak se jde podívat na dětský hřiště se dívat na děti.
Vzal jsem si notebook, najel na youtube a napsal tam Black Wings. Mají dost písniček, tak jsem si pár pustil. I nějaké rozhovory, ale Mayu na těch rozhovorech chybí. Asi kvůli tátovi.
Někdo zazvonil, tak jsem šel otevřít a stál tam kluk ze světle hnědýma vlasama, jak mám já i Mayu a zelenýma očima.
"Kdo jsi?" zeptal jsem se.
"Moje otázka. Musel jsem se splést, ale adresu, kterou mi dala Mayu-nee-chan je tenhle dům."
"Počklat. Mayu?"
"Ano moje starší sestra."
"Seš na správné adrese! Jsem totiž váš starší bratr Yasuo. Těší mě." usmál jsem se.
"Jsem Daiki. A kde je Mayu-nee-chan?" zeptal se.
"Šla nakoupit něco na jídlo. A díky, že jsise o moji... naši sestru staral, když jsi tu byl.
"Jo. Není zač. Chtěl jsem ji vzít s sebou do Ameriky, ale babička ji neměla ráda a navíc Nee-chan řekla, že radši zůstane tady s tátou.
"Chápu." usmál jsem se.
  • Z Pohledu Mayu
Vyšla jsem z domu a než jem šla nakoupit, tak jsem šla na dětský hřiště se dívat na děti. Je to pěkný když mají milující rodiče. A ještě hezčí když jsou oba. Musel ajsem se usmát. Už byl skoro večer, tak jsem šla radši nakoupit.
Stejně je to hrozný. Nikoho tu neznám. Ale možná si udělm kamarády. Vešla jsem do obchodu a už tady moc lidí nebylo. Něco jsem nakoupila a šla to zapltatit.
"Tu jsem tady ještě neviděl. Musela se přistěhovat."řekl jakejsi chlap.
"A je roztomilá." šeptl ten další.
"Pospěš si domů, ať tě nechytnou. Jsou nebezpeční."zašeptala mi ta paní. Já se jen pousmála.
Hned co jsem udělala pár kroků, tak za mnou ti chlapi vyšli. A jelikož je začátek leden, tak bývá brzo tma.

Tu je další díl :) Doufám, že se líbíl :) Omlouvám se za překlepy, ale takhle pozdě už se mi blbě píše. Takže se omlouvám za pravopisné i jakékoliv chyby (oravopis sice umím, ale večer mi to nemyslí :D)
Třetí díl teprve píšu :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama