Sutoroberī shōjo to tainō - 3.díl

25. srpna 2015 v 18:04 | Annie |  Sutoroberī shōjo to tainō (Jahodová dívka a Delikvent)
Táákže ahoj :D omluvám se, že jsem tu tak dlouho nebyla, ale byla jsem líná ten 3.díl opsat sem :D
Teď ho tady konečně máte :) doufám, že se bude líbit :)
Zrychlila jsem krok a potom začala běžet. Najednou jsem do někoho narazila a spadla na zadek. Někdo mě chytl za ruku a vytáhl nahoru a zakryl mi druhou rukou ústa. Až jsem se trošku zklidnila, tak tu ruku oddělal a já začala prosit ať mě nechají.
"Proč by jsme měli když se nám to líbí?" zasmál se. Ne! Nechci aby se to stalo znova. Začala jsem řvát o pomoc, ale asi to nebyl dobrej nápad, protože mě zhodili na zem a začali mě mlátit. Jen jsem si kryla hlavu a brečela. Najednou přestali a já zvedla hlavu a stál tam blonďák s brýlema. Oni radši utekli a ten kluk mi podal ruku.
"Jsi v pořádku? Mimochodem jsem Kaoru Shisano." usmál se. Má oranžový oči, a takovej ten pohled, který u vás vyvolá, že se cítíte v bezpečí.
"A-Ano jsem. Děkuji. Jsem Mayu Aizawa. A vážně děkuji." pokusila jsem se o úsměv.
"Kde bydlíš? Doprovodím tě domů."
"Kousek. A děkuji."
"Odkud jsi? Ještě jsem tě tu neviděl.
"Přistěhovala jsem se nedávno. Měla jsem jít sem do školy už dnes, ale kvůli včerejším událostem jsme to nechali na zítřek."
"Ty jsi ta nová studentka co má přijít? řekl vážně překvapeně. "Myslel jsem, že jsi mladší."
"Kvůli mé výšce co?" zasmála jsem se a on taky.
Došli jsme ke mě a já poděkovala ze doprovod.
"Jo a Aizawa-san!"
"Říkej mi Mayu." přerušila jsem ho.
"Mayu...-chan. Je s tebou vážně sranda. Dlouho jsem se takhle nezasmál, díky." usmál se.
"Jo...Zatím ahoj."
Otevřela jsem dveře a vyzula se. Jsou tady boty, který jsem nikdy neviděla. Přišel sem brácha a vzal tašky s nákupem a řekl:"V obýváku máš přkvapení."a pak se usmál
Šla jsem do obýváku a stál tam Daiki. Rozběhla jsem se a silně ho objala kolem krku a brečela radostí. Jen mě hladil a šeptal"Jsem tu. Neboj. Už o mě nepřijdeš. Už je to dobrý."
Uklidnila jsem se a odtáhla.
"Chyběl jsi mi." usmála jsem se.
"Ty mě taky Nee-chan."
"Vyrostl jsi. A o hodně. Už jsi se konečně dočkal toho dne kdy seš vyšší než já."zasmála jsem se. Úplně jsem zapomněla na to, že mě před chvílí někdy zmlátil. Do té doby než se Daiki zeptal co se mi stalo.
"Co se ti stalo?" zeptal se s ustaraným výrazem a přeje mi po oku kde se mi dělal monokl a napuchovalo to.
"Když jsem šla z obchodu, tak jacísi tři chlapi mě zmlátili. Kdyby tam nebyl Kaoru, tak jsem dopadla hůř. S Kaorem jsem se seznámila po tom co mi pomohl.
"A jsi v pohodě?"
"Jo jsem Daiki. Nemusíš se o mě bát." usmála jsem se na něho.

možná to je kratší než předešlí díly, ale nebyly nápady :D tak já se s tímhle s vámi zatím loučím a během týdne možná, ale jen možná přidám další díl :) tak zatím :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama